O bezplenkování obecně

- tato metoda umožňuje dětem od nejútlejšího věku vyměšovat do nočníku, záchodu bez klasického použití plen, rozšiřujeme vylučovací dovednost dětí, která je jim od přírody dána, pozdější samovolný přechod na nočník je pro ně snadný, protože ví, že se vyměšuje do nočníku a že si nenosí nočníček v podobě plenky stále mezi nohama, často si své vyměšování uvědomují, proto dávají předem o své potřebě vědět, čím je dítě starší, tím jsou signály jasnější a déle dovede počkat, než je mu vyměšování umožněno

- vyměšování je bez stresu, dítě v čistotě a suchu, je tak méně "nevysvětlitelného" pláče, roste mezi dítětem a rodičem důvěra (dítě si o vyměšování dříve řekne, má totiž jistotu, že rodič ví, že je potřeba umožnit dítěti vyměšovat mimo plenku), dítě dobře spí - často usíná samo od narození, vyvíjí se a prospívá, je šťastné, netrápí jej kožní problémy v oblasti genitálií, získává ke svému vyměšování a tělu pěkný vztah, rozvíjí se snáze pohyblivost celého těla, bezplenkování dokonce může výrazně omezit střevní koliky (ty trvají cca do 3-4 měsíců) a nejdůležitější je, že vedením bez plen se učí uvolnit při vyměšování - nejčastěji vyměšuje: při kojení, po kojení, po probuzení, před usnutím...

- rodič včas reaguje na vyměšovací potřeby svých dětí a pomáhá jim zvukem "ssssssss" malá strana a zároveň tlačící zvuk při velké straně, pozorováním dítěte se snaží zachytit co nejdříve vyměšovací signály, čím je dítě starší, jeho schopnost ukázat, kdy se mu chce, se zdokonaluje, signál je velmi zřetelný (uhýbání zadečkem z podložky, určitý úlevný zvuk, kopání nožkama) a intervaly mezi jednotlivými potřebami se zdelšují (např. naše dcera cca 5 dní po narození měla po kojení  vyměšovací interval 5 min cca půl až tři čtvrtě hodiny (malá strana byla po 5 minutách), pak spokojeně usla, a nyní skoro v 5 měsících mezi spánky čurá 4x až 6x, nepočítám vyměšování při kojení, před usnutím na pomocný zvuk vylučuje vždy, skoro v 5 měsících ji stále častěji dám včas nad nočník, dovede se lépe vyprázdnit najednou)

- je tedy prospěšná pro zdravý rozvoj vyměšovacích schopností dítěte (v západní společnosti mezi pediatry přetrvává ve většině názor, že děti nejsou schopné ovládat svěrače a tím své vyměšování, spíše bych se přiklonila k názoru, že hojným plenkováním schopnost úplného uvolněného vyměšování dítě na čas ztrácí, než se přeučuje na nočník, záchod), úplné vyprázdnění obou stran

- rodič se stará o množství přijaté potravy, tekutin, lépe plánuje tento příjem a sleduje, kdy je dítě co nejvíce vyprázdněné a může jej uložit ke spánku, nebo vyjet na procházku, návštěvu

- bezplenkování je běžné v Japonsku, Indii, Číně, Německu, Polsku, Rusku, na Ukrajině...

- BM umožňuje rodičům ušetřit nemalé finanční prostředky vydané za plenky, masti... však to známe

- nespotřebováváme ve velkém množství jednorázové pleny, nezatěžujeme tedy tolik přírodu

- tímto vedením při vyměšování předcházíme inkontinenci v pozdějším věku

 

Úvaha: (co mě v souvislosti s BM u našich dětí napadlo)

   Rodiče vědí, že je prospěšné uspokojovat různé potřeby dítěte (nejzákladnější, o kterých je povědomí - potřeba jídla, tepla, spánku...), o všechny rodič během života s dítětem vážně přemýšlí a snaží se o rychlé uspokojování při jakémkoli náznaku dítěte pomocí pláče nebo i jiných výrazových prostředků, ale o přirozenou potřebu dítěte vyměšovat mimo své oblečení, plenku (prostě nejbližší netělesný prostor, který jej obklopuje), "díky" "plenkové" společnosti rodiče ani nenapadne a tak vzniká zbytečné a mnohdy dlouhodobé nedorozumění a velké nepochopení situace mezi rodičem a dítětem.

   Dítě pak pláče je ve stresu, rodič si neví rady (myslí si, že dítě po probuzení chce jíst, pak chce spát, protože se vzbudilo v nepohodě, tak je zřejmě nedospané a tak po opětovném kojení pohupováním uspává a když to nepomáhá, nechává dítě "vybrečet", však tu "radu" slyší ze všech stran: např. prarodiče dítěte, pak pediatr zastává názor, že je to prospěšné pro zdravý rozvoj plic, dýchání...) a tím se bezradnost okamžiku (-ů) vyhrocuje.

   Kdykoli dítěti umožníme přirozené vyměšování, dítě si ponechá pěkný vztah ke svému tělu a ke svému vyměšování do dospělosti, bude vědět, že je to přirozená potřeba, kterou je normální uspokojovat, uchová si vnitřní pohodu, má stále jistotu, že jej rodič bere vážně se vším všudy, třebaže je nyní ještě nemluvnětem. 

   Často i v dospělosti je potlačována potřeba vylučování z časových a jiných důvodů (např. zaměstnavatel si mnohdy nárokuje kontrolovat častost odchodů na záchod, jak dlouho je zaměstnanec na záchodě, řidiči kamionů si také musí počkat, až se objeví vhodné místo k zaparkování a myslím, že je i dost jiných profesí a životních situací v MŠ, ZŠ..., kde dítě nebo dospělý se setkává s tlakem ohledně jeho vyměšování, např. i prostředí záchodů je málokdy pěkné), to pak může vést k chorobám vylučovacího ústrojí a celkovému nevysvětlitelnému napětí, jak se někdy každý člověk v životě cítí.